She, the mindless

Still alive, unfortunately

4. října 2010 v 18:57 | Jane
Oh yeah, po dlouuuuhataaanske dobe se hlasim ke sluzbe.
Nebudu vam povidat proc mi to tak trvalo, proste nejsem ten typ... ktery na blog clanky pridava stejne pravidelne jako vymesuje.
No a jinak. Koukam ze absence diakritiky se mi prinesla uz i sem. Jejej. Vy to vsak nejak prezijete, ne?
Tak abych shrnula co se zatim delo.. to bych se mela podivat na datum meho posledniho clanku uhoh.

  • Tak jo to uz je trosku moc dlouho na to, abyste po me chteli detaily den po dni. Kazdopadne v patek, to jest to "zitra" z predchoziho clanku prijela konecne Fllippyna a sly jsme do te cajovny :D Dost zajimavym zpusobem, ponevadz nase oblibena byla na tenvecer cela zarezervovana takze jsme jely nekam do jineho konce Prahy. 
  • Ted jsem se zasekla odpovidanim na DA... jinak od soboty jsem vtipne nemocna, zacalo to normalne krkem a skoncilo tezkou rymickou a kaslickem. Mnam. Takze minuly tyden jsem cely prosedela doma.
  • Coz me privadi k tomu, ze jsem spol us Fli zacala hrat Aion :D Zatim to pro me neni "srdcovka" ale bavit me to bavi a ma to moc pekne prostredi, takze to stoji uz jen za to.
  • Coz me privadi k tomu ze nevim k cemu me to privadi... Joooo, premyslim o tom ,ze si opet prestehuju blog :D Ale tentokrat na uplne jinou domenu, konkretne tumblr.com Chtela bych totiz, aby m itam lezli nejaci odvazlivci z DA a tak, takze bych se pokousela i clanky psat napul anglicky :3
  • SMINKY SMRTI
  • A to je asi tak vsechno... na rozloucenou dalsi hromadka sketchu, co se mi nastradala a bzzziiiii pisnicka.





A ne, popisek vam nepridam. Jenom jednicka je Billy.

oh oh

Shit happens (everyday)

15. září 2010 v 11:14 | Jane
Fuckfuckfuckfuckfuuuuuuck!

Aneb jak si vaše nemilá Jane dala den volna od školy.

A to to dnešní ráno začalo tak dobře. Celkem v pohodě jsem vstala někdy v čtvrt na osm, udělala jsem si snídani, umyla si hlavu a ještě stihla v rychlosti skouknout nějakej ten díl QAF. Nehorázná pohoda, protože nám odpadla ranní dvojhodinovka těláku.
Jenže.
Pak mi tak trochu ujel bus, ten další přijel se spožděním a ještě jsme zvládli uvíznout v zácpě dvě zastávky před konečnou. Metro mi samozřejmě taky ujelo, a tak jsem si řekla, že vystoupím dřív a zkusím chytnout tramvaj, která mi jede přímo ke škole.
Chyba!
Než jsem se vůbec v tom neznámém prostředí zoerientovala a našla tu blbou tram. zastávku, jedna tramvaj mi ujela. Ale bylo to v phoodě, druhá měla přijet za minutu. Do školy bych přijela někdy v 9.55.
A tak jsem vklidu nastoupila a doufala, že mě třídní nesežere. Jak jsem tak hloubala nad nesmrtelností lidlovského pudingu a v uších mi duněla hudba, nevšimla jsem si jedné zásadní věci. Místo do 11 jsem nastoupila do tramvaje číslo 19 a ta mě odvezla skoro na druhý konec Prahy než jsem si něčeho všimla.
Nádhera, což.
V duchu jsem rozmýšlela své možnosti - teď bych do školy dorazila tak akorát pět minut před koncem první hodiny. Kdybych přijela takhle pozdě, tak by mi třídní určitě nechala tu hodinu neomluvenou, a co pak s tím? A tak mě mé rozhodnutí zavedlo sem, totiž domu, kde čekám na telefonát matky, abych jí mohla vysvětlit mou situaci (to kdyby náhodou přišla domu z práce dřív).

Cestou jsem si aspoň za posledních 40 Kč koupila tužky, propisky a gumu, to na naprosto smrtelně krásný projekt z mé a Kewwyny hlavy.

Tak se zas loučím a doufám, že mi třídní zítra uzná tu omluvenku pro mě tak typickou: "Nevolnost".

Khorne flake randomness

11. září 2010 v 22:47 | Jane

Někteří z vás vědí, že se ze mě stal nenapravitelný filmový a seriálový maniak a poslední dobou vyhledávám kousky, na které jsem se chtěla podívat už dávno. Výsledkem tohodle a taky toho, že nemám o čem jiném psát, budou rádobyrecenze příležitostně skloubené s běžným výkecem a hudební kulisou. 

Proč zrovna Little Ashes? 
Protože nemám ráda Roberta Pattinsona a miluju šílenost Dalího. 

Před chvilkou jsem se přesvědčila o tom, že na plnohodnotnou recenzi teď opravdu pomyšlení nemám, takže ee, mládeži, nic nebude.
Kdybych ten film ale přece jenom měla ohodnotit, tak bych mu věnovala tři a půl hvězdičky s odřenýma ušima. Ano, Pattinsonovi ta role naprosto a tragicky neseděla a jeho chlupaté nohy mě mnohdy vyděsily, ale výkon představitele Lorcy byl geniální, stejně tak jako některé konkrétní scénky (moře v noci, posledních pět minut filmu).

Nastahovala jsem si i hromádku dřívějších filmů od pana geniálního Christophera Nolana, který má na svědomí např. Počátek a Temného rytíře. Konkrétně to je dokonalý trik a Memento.
Musím říct, že ve všech filmech, co jsem od něj zatím viděla, se krásně odráží stopa promyšlenosti filmu do poslední klapky. Vážně. Když jsme u toho, tak Temný rytíř byl taky fajn, i když asi nikdy přesně nepochopím, proč to bylo a je TAK vychvalované. Dobře, dokonale božsky šílený Joker aka Heath Ledger, perfektní soundtrack od Hanse Zimmera a nějaký ten netopýří muž spolu s morálními hodnotami. 
Asi si to musím skouknout ještě jednou, v lepší kvalitě a bez českého dabingu.

Koukala jsem taky na první film pana Davida Lynche, Eraserhead. Ježišmarjátobylotakúchylnýadepresivní.

Dál tu mám ještě neskouklý Mechanický pomeranč aaa to bude asi tak všechno.

Abych se nějak dostala od těch filmů a filmařských zážitků... Dobře no, tak škola. Je to nuda. Nebaví mě ta jejich věčná dramata "ona řekla tohleto a ta to pochopila takhle a teď se nebaví ani s náma". Někdy mi je skoro líto, že nejsem na stejné mentální úrovni... ne vlastně kecám. Kdybych byla na stejné mentální úrovni asi bych v růžovém ohozu šla skočit z třetího patra.

Teď mě napadlo, že vlastně mám ještě dodělat pozvánky na vernisáž pro matku. A jéj...
No ano, máti bude mít 1. 10 v Poděbradech vernisáž a výstava potrvá do konce října. Si piště, že mě tam toho prvního určitě zavleče. Snad tam bude jídlo.

A jsme zas u toho, že mi vypadlo, co jsem to vlastně chtěla říct :D Asi půjdu zkusit neusnout a sledovat Memento.

Každopádně na rozloučenou moje momentálně nejvíc hraná písnička s naprosto :BBB textem.











First day of the rest of your life

8. září 2010 v 18:48 | Jane

Vraždím čas mezi tím, než se ctěná máti vrátí ze třídních schůzek s hromadou potěšujících zpráv od naší třídní.  A co je nejlepší na vraždění času? Samozřejmě, že nějaký hlubokomyslný článek na téma týdne s písničkou od Placeba uvnitř :D
Ne dobře, čas sice vraždím, ale hlavně nemám co napsat o svém průběžném životě, o škole vám vykládat fakt nechci, toho máte ve svý škole dost, takže se vrhám na tohle téma, dokud mám aspoň nějaký nápad co napsat.
(a doufám, že příští téma týdne bude sen)

Název článku ani doprovodná hudba a obrázek s obsahem nemají nic společného, klasicky.
brian

Zamysleli jste se někdy nad tím, co všechno je pro vás vlastně poprvé?
Odpověď je jednoduchá: všechno. Ale pamatujete si na to všechno? Na první pomeranč, první boty, první známku ve škole, první konflikt s rodiči, první knížka, která se vám opravdu líbilo, první písnička etc.
Celý náš život je pro nás něco poprvé a nikdy to nemůže být poprvé znovu. Stejně jako všichni máme teoreticky stejné šance v životě, protože ho všichni žijeme poprvé (mimo reinkarnované jedince, kteří si pamatují na minulé životy).
Každá vteřina, minuta a hodina, každý rok vašeho života je pro vás nový, je to všechno poprvé a většina lidí to ani nevnímá.
Každý den prožijete jenom jednou, jednou poprvé a naposled.
Děláte všechno pro to, aby to byl co nejlepší prožitek?

Bod pro vás jestli jo :)



Watch out flying eyeballs!

28. srpna 2010 v 20:52 | Jane
Ohlolol, tak se opět hlásím, holoubci moji.

Jelikož tradičně nevím jak začít...

  • Dneska jsem byla ostříhána :B Tedy účes je stejný jako předtím, jenom to všechno vlasstvo zkráceno po ramena nebo tak nějak. Hurá! Už mi ty delší vlasy docela začínaly vadit.
  • Další bod bude pod perexem :D

Please, let me die

21. srpna 2010 v 13:41 | Jane
Tak jo, docela chvilka od posledně.
Nepřicházím s novými výtvory, protože žádné ani nemám, ale to je vedlejší.

Zjistila jsem, že jsem nejspíš v mírné depresi. Oh vážně, co jinak nového.
Ale to je jedno, protože nechci probírat sebe tady ačkoliv je to dáse říct můj deník nebo tak něco.

Vážně, už jenom 9 dní? Vážně?! Tak vážně, že ani nevím, jaké mám z toho pocity. Jdu do druháku a tentokrát to bude těžší, jelikžo mi naběhne účetnictví a daleko víc psycho matika. A energii ze mě ještě k tomu bude vysávat jistý pan Gymplák.
To mi připomíná, že bych se měla kouknout na němčinu nebo mě naše Frau Hitler zlynčuje, aj aj.
Stejně to ale vidím tak, že celý rok prosedím na seriálech, stejně jako předtím. Je to dobrý relaxační prostředek. 
Samozřejmě nejvíc se těším na pátou řadu Dextra, nuf nuf, zbytek už naběhne tak nějak samo sebou že. 
Ani nevím co říct.
Joo, hodím sem stejnou otázku jako na DevArtu - neznáte někdo nějaký dobrý film ke shlédnutí?
Naposled jsem koukala na 500 days of Summer (bože ženský sou takový mrchy), protože už jsem tak zoufalá, že si filmy vyírám podle herců (aneb najedu si na jejich filmografii na csfd.cz a vyberu něco dobře hodnocené, bum bác) (evidentně, naposled to byl pan Joseph Gordon Levitt, možno vidět na mém momentálním designu). A to mi připomnělo, že jsem se chtěla kouknout po lepších verzích Inception ke stáhnutí, hm hm.

Tak jo, na chvíli jsem se podívala někam jinam a už nevím o čem jsem to chtěla psát :D
Takže písnička!
Je to trošku stupidita, ale nemůžu to dostat z hlavy D: Ovšemže mě to přinutilo si shlédnout všechny tři řady webseriálu The Guild. Sranda.
Pro zabití nudy, protože nuda je všemocná, jsem začala víc hrát. A to většinou takové dokonalé věci jako Diablo II LoD, Heroes oMaM IV a nejnovější posedlost - hra podle filmu Constantine.
Napadá mě, že bych mohla zaplatit svůj tučný dluh v knihovně. Ále, beztak tam nic nemaj.

Tak jo, a zbytečný konec:

10 zbytečných věcí, které o mě určitě nepotřebujete vědět

  • Moje oblíbené zvíře je humr.
  • Miluju skicování nějakých kravinek.
  • Miluju, když můžu nedělat nic.
  • Nemusím moc upíry ale mám ráda svoji postavu Viktora.
  • Nesnáším hmyz.
  • Mám úchylku na obleky, košile, kravaty a vestičky
  • Ideální vzhled kluka - tmavé vlaswy světlé (modré :B) oči
  • Oblíbené nápoje: RedBull, Kofolu a kafe (a nealko švestkové pivo)
  • Nesnáším, když začnu přemýšlet o smrtelnosti vesmíru
  • Jsem nejspíš psychicky labilní, ale není to jisté

The dream is real

9. srpna 2010 v 1:28 | Jane
*zdroj obrázků google a oficiální stránky INCEPTION

flaksdjflaůgjslja
falfdjaů

afljf
aldf

.....
..........................
LFKJSADFAJFŮAG

..
inception
Aneb, ANOOO, KONEČNĚ JSEM BYLA V KINĚ NA POČÁTKU A LJGLAFJAŮF.
Arthuuuur, The point man, is love :3 *vestičkyyy, oblekyy, nulová gravitaceee, bouchačkyyyy*

Abych nic neprozrazovala případným zájemcům o shlédnutí (což velice doporučuju a nejlépe na to jít do kina), tak o tom dál nebudu mluvit.
Ale stejně, hehehe. 
Dobře dobře, teď už svůj fangirlism končím, vrátím se k němu ke konci článku.

Tak tedy, moje rodina je zpět, ve vší své bordelovosti a masakróznosti. Hip hip, z okná.
Zatím si díkybožerku nemám na co stěžovat, přijeli dnes kolem desáté (sice mě tím vzbudili ale co) a všechno bylo ok ok ok.

Přesto, ten klid, ten nádherný klid, když tu nebyli, už je dávno někde na Marsu.
Přes týden u mě jinak byla blízká kamarádka (je-li libo, přítelkyně ale v tom přátelském smyslu) a dělaly jsme zhruba nic. Byly jsme na výše zmíněném Počátku (a byly z toho tak odvařené, že jsme zůstaly do konce titulků), procházely se večerně-noční Prahou, byly v galerii na Petříně, byly v Duhové čajovně a zchlastaly se Fragolinem, což je nabublinkované víno, co nechutná jako víno. Prostě to bylo fajn. Až na sobotu, kdy celý den pršeloooo. Božere.

Každopádně jdu mlít dál o tom komixu. Rozhodně to chci rozběhnout, až si pořídím tablet, což se přesně neví, kdy to bude. A hlavně nevím, jak ve druháku budu stačit s časem ještě na tvorbu barevnýho komixu. Účtooo, ahahah. Ehm.

V empici mi tady hraje asi potřetí soundtrack z Inception (geniální, btw) a já už jaksi nemám co říct. Tudííííž,
házím sem mých 10 Top filmů všech dob. Schválně jestli někdo viděl aspoň půlku?
Samozřejmě jich tam hodně chybí, miluju třeba Forresta Gumpa, Zelenou míli, adaptace Pratchetta, Sweeney Todd a obrovské a nezměrné množství dalších skvělých kousků kinematografie a to ani nezmiňuju  množství seriálů, do kterých sem se pustila. Nom nom! *freak*
nomnom

You will meet a tall shy werewolf

3. srpna 2010 v 12:17 | Jane
Tdm tdm, už se zas ozývám s deníčkoidními žvásty.

Takže ano, jak můžete vidět, jsem dávno zpět z té necivilizace aneb chaty. Byla jsem tam přes týden, bez internetu, s nic moc počasím a čtyřmi psy, kteří se mi pořád snažili něco-cokoliv olizovat. Ew.

Vztahy se nám se spolubydlama ani tak za tu dobu nevyostřily, což jsem tajně očekávala. Není se teda čemu divit, obědvě jsou ty osoby svým způsobem velmi nekonfliktní.

Konflikt začal někdy po tom, co jsem přijela. Před jistou osobou jsem totiž zmínila, že nemám ráda psy (smrděj a slintaj a ... ew). To jí stačilo k tomu, aby po mě vyjela, že psi jsou celý její život a já nevím co všechno ještě a nikdy nezradí, pokud k tomu nemají důvod (nezradí, protože je krmí a nemají na to dostatek mozku) a tak dále a tak dále. To jako vážně? Ona mě pomalu chtěla zlynčovat za můj jediný názor, který jsem vyřkla, a to, že nemám ráda psy. (Po nějaké době, kdy už mimochodem debata byla vklidu, protože opozice byla uražená, ta osoba dokonce opustila spolu s kamarádkou náš společný chat na skypu. Gosh). Dobře, přestávám rozebírat psy a všechno, ještě mě někdo bude chtít zlynčovat i tady.

Jinak napadla mě hrubá myšlenka ohledně prostředí a postav, které bych mohla konečně jednou zkusit dát do komixu. Sice nejspíš krátkého (ještě nevím, nemám děj), ale barevného a dost zbytečného komixu. S mrtvou karkulkou resp. jejím zářícím ektoplazmickým duchem a vlkem, který není tak úplně vlk. Je to totiž Kaviár, Charlie Kaviár :D
(chibi!)
vlkovlk
(malůvka na takový ten malý zelený papírek ještě z dob, co jsem ze sebe dělala kapučíno v Itálii)

Ještě si akorát pořídit tablet a do tý doby, než si na něj vydělám, sepsat scénář nebo alespoň hrubý děj (tohle bude pravý kámen úrazu. jsem zvyklá na to vystačit si bez děje)

Btw, zkuste omluvit případné moc žvástoidní žvásty, překlepy apod. Spát jsem šla dneska kolem půl šesté (MŮŽEŠ SI ZA TO SÁM) a vzbudila se tak přes půl hodinou.

Chnop.

It's horrid to see you again

20. července 2010 v 12:38 | Jane
Poslouchám si tu Placebo, nastavuju si nově vytvořenou plochu na zaneřáděnou plochu a přemýšlím nad dalším článkem.

Cítím se totiž nějak akční. Asi chyba nevimčeho, možná matrixu, každopádně jsem opětovně nahrála ty portréty, takže je tady asi večer uvidíte, docela taky přemýšlím nad napsáním v pořadí druhého článku na téma týdne, pořád si čmářu divně divný věci a tak. Vlastně mám už dokonce hotovou jednu a čtvrtku stránku z toho projektu, který má být povídka na pokračování bez pokračování. Tak tak.

Nebudu vám nic povídat o té rádoby povídkověci, ani o dalších věcech co tady plánuju začít. samozřejmě, pokud nejste úplně slepí nebo duchem nepřítomní, nejspíš jste si všimli změny design na blogu. A nové, čtvrté rubriky, do které budu házet ty psané věci, co za přečtení i stojí. Nenechte se zmást názvem "shameless writer" tak shameless zase nejsem, a writer je tam taky dosti s nadsázkou. A ne, neznamená to, že tam budu strkat slash nebo něco horšího (a teď mám na mysli normální to, porno) (no vlastně ne úplně.. ehm dozvíte se potom). Protože... ne, že bych se styděla za to co píšu, spíš za to jak jsem to psala. Je to ubohý, divný a ani to nevystihuje moje postavy, ale vy to nebudete moci poznat, takže ee. 

Jo, ještě k tomu designu... <3 Donnie Darko. Prostě tak a nijak jinak. Použité obrázky jsou všechny oficiální, tak v tom nějak nevidím problém, ani mi není tak moc líto, že to pro změnu není žádný z mých pavýtvorů. Však příště, možná, někdy. Tenhle se mi ale líbí, má menu, Franka (Ten psycho králík) a je divně temný. Což jste si asi všimli, že mám ráda temnější layouty a divnější barvy. Muehe.

Ta plocha (moje tvorba, opět, a opět mi ladí s layoutem, lol. Předtím jsem tam měla Morta):
screen
(já vím, je to velký, jsem holt líná zmenšovat)


Chmm, a tak šíleně mě rozčiluje matka. Ráno jsem se probudila kvůli tomu, že přes skype ve vzdáleném obýváku křičela na tetu (tu v itálii), kvůli penězům. Páč mi mimo lístek domů platila všechno ona. Já blbá, proč sem si ty peníze nenechala a jednoduše o tom nemlčela... mrzí mě to docela dost, ani ne kvůli těm penězům, ale že si to teta tak odnesla. Matka je poděs, co víc na to říct.

Tak jo, zatím,

bye bye beatiful.



(Velkou imaginární sušenku pro toho kdo uhodne, ze které písničky je titulek článku! Nápověda - Placebo)


My body is broken, yours is bent

14. července 2010 v 14:20 | Jane
Zdravím, vyschlé mumie a příležitostní slimáci.
Jak se vede?



Jelikož nevím, jak ten dnešní kec zabalit do smyslů, bude to trochu chaotické.
(A s perexem!)
 
 

Reklama