Still alive, unfortunately

4. října 2010 v 18:57 | Jane |  She, the mindless
Oh yeah, po dlouuuuhataaanske dobe se hlasim ke sluzbe.
Nebudu vam povidat proc mi to tak trvalo, proste nejsem ten typ... ktery na blog clanky pridava stejne pravidelne jako vymesuje.
No a jinak. Koukam ze absence diakritiky se mi prinesla uz i sem. Jejej. Vy to vsak nejak prezijete, ne?
Tak abych shrnula co se zatim delo.. to bych se mela podivat na datum meho posledniho clanku uhoh.

  • Tak jo to uz je trosku moc dlouho na to, abyste po me chteli detaily den po dni. Kazdopadne v patek, to jest to "zitra" z predchoziho clanku prijela konecne Fllippyna a sly jsme do te cajovny :D Dost zajimavym zpusobem, ponevadz nase oblibena byla na tenvecer cela zarezervovana takze jsme jely nekam do jineho konce Prahy. 
  • Ted jsem se zasekla odpovidanim na DA... jinak od soboty jsem vtipne nemocna, zacalo to normalne krkem a skoncilo tezkou rymickou a kaslickem. Mnam. Takze minuly tyden jsem cely prosedela doma.
  • Coz me privadi k tomu, ze jsem spol us Fli zacala hrat Aion :D Zatim to pro me neni "srdcovka" ale bavit me to bavi a ma to moc pekne prostredi, takze to stoji uz jen za to.
  • Coz me privadi k tomu ze nevim k cemu me to privadi... Joooo, premyslim o tom ,ze si opet prestehuju blog :D Ale tentokrat na uplne jinou domenu, konkretne tumblr.com Chtela bych totiz, aby m itam lezli nejaci odvazlivci z DA a tak, takze bych se pokousela i clanky psat napul anglicky :3
  • SMINKY SMRTI
  • A to je asi tak vsechno... na rozloucenou dalsi hromadka sketchu, co se mi nastradala a bzzziiiii pisnicka.





A ne, popisek vam nepridam. Jenom jednicka je Billy.

oh oh
 

Viva la creepy people! And the other stuff

23. září 2010 v 14:27 | Jane
Huurrrrp, po dlouhé době se opět ozývám. Doufám, že vám bylo jasné, že za moji nepsavost může škola a la... nedostatek inspirace a chuti něco psát.
Psát na blog, mám na mysli.
Mimo blog píšu ledatak úkoly na PUK a jednu nesmyslnou povídku, kterou svět nikdy nespatří *jde to poslat co nejvíc lidem*
No nevadí, vy jí neuvidíte určitě.

Tak co, děcka moje, jak de škola? Povětšinou jste všichni nastoupili do nové školy mezi nové degeny a tak. Jak to zatím jde?
Jelikož já jsem ve své přitrouble zvláštní škole již rokem druhým, tak se nic moc nezměnilo. Akorát bůhvíproč máme vp rvním patře na zdi plazmovku, která vysílá úplný vy-víte-co.

Mimochodem, rozhodla jsem se úplně zrušit rubriky :D Jsou mi k ničemu, jsem totiž u obrázků zvyklá přidávat obvyklý výkec a k obvyklému výkecu se občas přidá výkec i neobvyklý a tramtadá už si povídáme o mě a ne o obrázku. Takže takhle

Obrázky mi připomínají, že zítra a) budu muset zajít poprvé tohle pololetí do ZUŠky a zjistit, kdo všechno tam ještě žije. Spolužačka, která mě tam zatáhla, tam odmítá chodit, protože jí tam přestala chodit kamarádka, takže tam budu sama samotná mezi divnýma lidma a ještě divnějším učitelem. Sexy.
A b) zítra se konečně uvidím se svojí malinko postrádanou vobludou. Doufám, že ještě pořád žije a neutopila se v tom bahně. Hurrhurrhurr, a půjdeme do čajovny :3 Tam jsem nebyla už dlouho... už normálně dva týdny.

Jinak na obrázku Billy, kterého jste mohli dřívě vidět tady

K názvu článku: cestování MHD je fakt sranda, už jenom kvůli těm děisvým lidem. Dneska jsem potkala zubatého chlápka.

Billyboy

Elemental family

16. září 2010 v 18:24 | Jane |  self-proclaimed artist
Zas mě praštilo něco, co se rádo nazývá inspirací, přes čumák a za pomoci nových tužek, propisky a vodovek vzniklo toto:
...
 


Shit happens (everyday)

15. září 2010 v 11:14 | Jane |  She, the mindless
Fuckfuckfuckfuckfuuuuuuck!

Aneb jak si vaše nemilá Jane dala den volna od školy.

A to to dnešní ráno začalo tak dobře. Celkem v pohodě jsem vstala někdy v čtvrt na osm, udělala jsem si snídani, umyla si hlavu a ještě stihla v rychlosti skouknout nějakej ten díl QAF. Nehorázná pohoda, protože nám odpadla ranní dvojhodinovka těláku.
Jenže.
Pak mi tak trochu ujel bus, ten další přijel se spožděním a ještě jsme zvládli uvíznout v zácpě dvě zastávky před konečnou. Metro mi samozřejmě taky ujelo, a tak jsem si řekla, že vystoupím dřív a zkusím chytnout tramvaj, která mi jede přímo ke škole.
Chyba!
Než jsem se vůbec v tom neznámém prostředí zoerientovala a našla tu blbou tram. zastávku, jedna tramvaj mi ujela. Ale bylo to v phoodě, druhá měla přijet za minutu. Do školy bych přijela někdy v 9.55.
A tak jsem vklidu nastoupila a doufala, že mě třídní nesežere. Jak jsem tak hloubala nad nesmrtelností lidlovského pudingu a v uších mi duněla hudba, nevšimla jsem si jedné zásadní věci. Místo do 11 jsem nastoupila do tramvaje číslo 19 a ta mě odvezla skoro na druhý konec Prahy než jsem si něčeho všimla.
Nádhera, což.
V duchu jsem rozmýšlela své možnosti - teď bych do školy dorazila tak akorát pět minut před koncem první hodiny. Kdybych přijela takhle pozdě, tak by mi třídní určitě nechala tu hodinu neomluvenou, a co pak s tím? A tak mě mé rozhodnutí zavedlo sem, totiž domu, kde čekám na telefonát matky, abych jí mohla vysvětlit mou situaci (to kdyby náhodou přišla domu z práce dřív).

Cestou jsem si aspoň za posledních 40 Kč koupila tužky, propisky a gumu, to na naprosto smrtelně krásný projekt z mé a Kewwyny hlavy.

Tak se zas loučím a doufám, že mi třídní zítra uzná tu omluvenku pro mě tak typickou: "Nevolnost".

Kam dál